Rok se s rokem sešel a máme tady opět chemické oskary. Letošní Nobelovu cenu za chemii získali tři vědci: Venkatraman Ramakrishnan (Velká Británie), Thomas A. Steitz (USA) a Ada E. Yonath (Izrael). Tématem jejich práce bylo (je) objasnění funkce a struktury ribozomů, což jsou takové malé buněčné továrničky na výrobu proteinů (polypeptidů). A mimochodem, pani Ada Yonath je první žena, která získala „chemickou“ Nobelovu cenu za posledních 45 let.
Zvláštností této ceny je, že opět vyvolala dotazy, jestli by nebylo lepší udělovat také Nobelovu cenu za biologii. Polovina chemických Nobelovek udělených v posledních 10 letech se týká biologie. Samo o sobě to práci chemiků nesnižuje (spíš naopak, ukazuje se tak jejich důležitost). Na druhou stranu je ale o to těžší prorazit s čistě chemickým zaměřením (anorganická chemie, materiály, teoretické postupy a pod.)
A co analytická chemie?
A to ani nemluvím o analytické chemii, případně chromatografii. Když jsem přemýšlel nad tím, jestli je ještě vůbec možné získat Nobelovu cenu za separační vědy, tak mě napadlo jen několik možných okruhů:
- monolitické stacionární fáze – snad nejzásadnější změna v technologii chromatografických kolon od separačního prvopočátku (to, že taky dělám do monolitů, je podobnost čistě náhodná;)
- ultra vysokotlaká chromatografie (UPLC) a s ní spojené změny v přístupu k charakterizaci rozdělení a účinnosti (samo o sobě nejde o žádnou novinku, pouze použití vyšších tlaků než obvykle, na druhou stranu, je možné, že díky UPLC dojde k přehodnocení některých přístupů a předpokladů)
- něco, o čem ještě ani nevíme, že může fungovat jako dělicí proces a stále to čeká na objevení a (hlavně) rychlé a levné použití (aplikaci)
A co si myslíte vy? Která oblast chemie získá za rok Nobelovu cenu?
PS: nijak nesnižuji práci a ocenění letošních laureátů! Jen jsem se díky dnešní informaci o udělení Nobelovy ceny za chemii trochu zamyslel nad tím, co by kdyby ….
