I na rekonstruovaných stránkách si ale můžete vytvořit Vlastní chemické tričko pomocí prvků periodické tabulky!

Zvláštností této ceny je, že opět vyvolala dotazy, jestli by nebylo lepší udělovat také Nobelovu cenu za biologii. Polovina chemických Nobelovek udělených v posledních 10 letech se týká biologie. Samo o sobě to práci chemiků nesnižuje (spíš naopak, ukazuje se tak jejich důležitost). Na druhou stranu je ale o to těžší prorazit s čistě chemickým zaměřením (anorganická chemie, materiály, teoretické postupy a pod.)

A co analytická chemie?

A to ani nemluvím o analytické chemii, případně chromatografii. Když jsem přemýšlel nad tím, jestli je ještě vůbec možné získat Nobelovu cenu za separační vědy, tak mě napadlo jen několik možných okruhů:

• monolitické stacionární fáze – snad nejzásadnější změna v technologii chromatografických kolon od separačního prvopočátku (to, že taky dělám do monolitů, je podobnost čistě náhodná;)
• ultra vysokotlaká chromatografie (UPLC) a s ní spojené změny v přístupu k charakterizaci rozdělení a účinnosti (samo o sobě nejde o žádnou novinku, pouze použití vyšších tlaků než obvykle, na druhou stranu, je možné, že díky UPLC dojde k přehodnocení některých přístupů a předpokladů)
• něco, o čem ještě ani nevíme, že může fungovat jako dělicí proces a stále to čeká na objevení a (hlavně) rychlé a levné použití (aplikaci)

A co si myslíte vy? Která oblast chemie získá za rok Nobelovu cenu?

PS: nijak nesnižuji práci a ocenění letošních laureátů! Jen jsem se díky dnešní informaci o udělení Nobelovy ceny za chemii trochu zamyslel nad tím, co by kdyby ….

Copernicium - jméno nového prvku v periodické tabulce

Periodická tabulka, která nedávno oslavila sté narozeniny má nový prvek. On je to vlastně „starý“ prvek, jen dostal jméno.

Jde o prvek s pořadovým číslem 112, jehož jméno, či spíše zkratka, odpovídalo počátečním písmenům slova slova složeného z latinských názvů číslic: UnUnBium, tedy JednaJednaDva.

Stodvanáctka získala jméno po Mikuláši Kopernikovi, tedy po muži, který je znám svým výrokem, že Vesmír se otáčí kolem Slunce a ne Země.

Prvek Ununbium – tedy Copernicium – byl objeven v roce 1996 v skupinou vedenou Sigurdem Hofmannem v laboratořích Výzkumu těžkých kovů v německém Darmstadtu.

Sám Hofmann v sočasné době studuje další prvek – stodvacítku - a doufá, že bude mít brzy opět možnost vymýšlet jméno pro další prvek.

Periodická tabulka prvků

Periodická tabulka – prubířský kámen všech středoškoláků – slaví dnes své 140. narozeniny. Pojďme se podívat na její historii.

6. března 1869 předstoupil před členy Ruské chemické společnosti zarostlý Dimitri Mendělejev.

Ve své přednášce na téma  Závislosti atomových hmotností prvků Mendělejev vyzdvihl osm bodů, týkajících se uspořádání všech šedesáti tří (tehdy) známých prvků. Mezi tyto body patřilo např.:

• chemické prvky uspořádáné podle svých atomových hmotností vykazují periodické chování
• nejvíce rozšířené (plynné) prvky mají nízké atomové hmotnosti a
• je třeba očekávat brzké objevení nových prvků

I když je tato přednáška pokládána za vrchol Mendělejevovy kariéry, tak to nebyl on, kdo ji přednesl. Zastoupil ho jeho kolega, protože Mendělejev byl v tu dobu na služební cestě (všeobecně rozšířený omyl je, že byl nemocný).

Předpověď dalších prvků

Na svou přednášku navázal Mendělejev v roce 1870, kdy předpověděl další tři prvky. A nejen to, předběžně určil i jejich hustotu a další vlastnosti. Prvky, které nazval ekabór, ekahliník a ekakřemík známe dnes pod chemickými názvy označujícími Skandium, Galium a Germanium.

Například pro ekabór Mendělejev předpověděl atomovou hmotnost mezi 40 – 48. Po téměř deseti letech bylo objeveno Skandium s atomovou hmotností 44.9 – což jen potvrzuje správnost Mendělejevovy předpovědi.

Postupem času se periodická tabulka přetransformovala do dnešní podoby. Další a další prvky předpovídany a později objevovány, až do dnešní podoby, kdy tabulka obsahuje 117 známých a jeden neznámý prvek. Na konci 19. století to byl objev Argonu, který pomohl definovat vzácné plyny, v polovině 20. století to byly vždy nestabilní transuranové prvky a když byl v roce 1955 objeven velmi nestabilní prvek, jehož poločas rozpadu jeho nejstabilnější formy je 2 měsíce, tak byl nazván Mendělejeviem.

Mendělejevova vodka

Samotný Mendělejev se v roce 1893 stal ředitelem Úřadu měr a váh ruské vlády. Říká se, že během svého působení v tomto úřadě zaokrouhlil kvůli daním množství alkoholu v ABV vodce z 38 na 40 %. Ať je to jak chce, jedna z vodek se teď (pravděpodobně jako vzdání díků) jmenuje po něm samotném.

Takže až si budete o víkendu připíjet vodkou s ginem, vzpomeňte si na jednoho z nejslavnějších chemiků vůbec a zakladetele moderního přístupu ke studiu chemie.

Je pivo zdravé?

Mluvit o zdravotním přínosu pití piva v České republice nejvíc připomíná klasické nošení dříví do lesa. S téměř 160 spotřebovanými litry na osobu je naše země první v konzumaci piva.

Zdraví prospěšné látky v pivu

Samozřejmě je to jako se vším a i pivo umí být dobrý sluha a zlý pán. Dneska bych se rád zaměřil spíš na tu první část jeho funkce. Pivo totiž nabízí široké množství zdraví prospěšných látek, jako jsou například vitamíny, stopové prvky, amino kyseliny a proteiny. Významnou součást piva tvoří také antioxidanty.

Toto vše může vést k závěru, že občasní konzumenti piva pijí vlastně opravdu na své zdraví a že pivo je takový tekutý chléb. Přeneseně můžeme hovořit i o tom, že pivo (jako zdroj významných a zdravých látek) může být i součástí diety.

Nutriční hotnotu piva při takovéto dietě lze vyjádřit obsahem volných aminokyselin. Tato skupina látek také přispívá k chuťové a senzorické kvalitě piva a může tedy sloužit jako významný ukazatel kvality a zrání piva samotného.

Stanovení volných aminokyselin v pivu

Metodou volby pro stanovení volných aminokyselin je vysokoúčinná kapalinová chromatografie (HPLC). Bohužel tyto látky neobsahují přírodní chromofor nebo fluorofor (nelze je přímo analyzovat pomocí fotometrických detektorů) a je proto nutné tyto funkční skupiny do stanovovaných látek zavést chemickou modifikací, tzv. derivatizací.

Analytičtí chemici z VŠCHT v Praze využili kombinaci HPLC s derivatizací a analyzovali obsah volných aminokyselin v 26 českých pivech z různých pivovarů a srovnali tyto hodnoty s hodnotami v devíti zahraničních pivech z Nizozemí, Belgie, Irska, Německa a Austrálie.

Hladiny aminokyselin v pivu

Všechna piva obsahovala relativně vysoké hodnoty volných aminokyselin (řádově stovky miligramů na litr), i když hodnoty v českých pivech byly vyšší než v těch zahraničních. Nejvýše zastoupenou aminokyselinou ve všech pivech je prolin. Rozdíly v zastoupení jednotlivých aminokyselin v českých pivech lze přičíst rozdílům v použitých mladinách.

Děvět ze stanovovaných aminokyselin se vyskytovalo výrzně více v českých než v zahraničních pivech. Je tedy možné jim přičítat charakteristické chuťové a senzorické vlastnosti českých piv. Jde o hořké aminokyseliny izoleucin, leucin, lysin, fenylalanin a histidin, hořkosladký valin a prolin a ani sladké ani slané kyseliny glutamová a asparágová .

Statistická analýza

Na základě vícerozměrné statistické analýzy bylo zjištěno, že hlavním faktorem (vysvětlujícím až téměř 45 % rozdílů) byl region výroby piva. Na tomto faktoru se nejvíce podepisují použité suroviny a technologie.

Faktorová analýza potvrdila vzájemnou podobnost českých piv a jejich celkovou rozdílnost s pivy zahraničními. Většina českých piv tvořila jednu skupinu, stejně tak i polovina piv zahraničních. Třetí skupina byla tvořena Hlavní skupinu piv tvořila čeká piva, druhou skupinu zahraniční piva a třetí skupina byla tvořena jak českými, tak i zahraničními pivy. Zahraniční piva ve třetí skupině patří mezi tzv. speciální piva s vysokým obsahem aminokyselin. Více se tak blíží českým pivům.

Výsledky potvrdily vhodnost použití kapalinové chromatografie k analýze piv, stejně tak jako rozdíly mezi českými a zahraničními pivy.

Nejen na základě těchto výsledků je tedy možné říct, že (hlavně české) pivo je zdravé a jako k takovému by k němu mělo být přistupováno.